Vydáno: 21.3.2011
Celkový čas: 34:43
Skladby: Machu Picchu, Under Cover Of Darkness, Two Kinds Of Happiness, You're So Right, Taken For A Fool, Games, Call Me Back, Gratisfaction, Metabolism, Life Is Simple In The Moonlight
Vydavatel: Sony Music
Dnes každý čeká, že nová deska jeho oblíbené kapely převrátí svět, ale svět se změnil. Není tu už moc místa pro překvapující údery do našich uší. Velké množství toho, co bylo slyšet, se už jen ve stále znějících smyčkách opakuje. Teď záleží na kapele, producentovi a zvukaři jakou tomu dají tvář. Dá se experimentovat z mnoha prvky, a to je moc kterou dříve neměli. The Strokes svoji novou desku pojmenovali Angles, jako „úhly“. Z jaké strany se na to podíváte záleží na vás.
Jejich čtvrté řadové album je rozhodně velkou změnou oproti předchozím. Pod rouškou tmy se skrývá deset písní, které září nápady a harmonii. The Strokes se rozhodli vyvíjet, rozhodli se. že nezůstanou trčet na místě. Nikdo jim nemůže mít za zlé, že nesložili album jako je Is this it (2001) nebo Room on fire (2002). The Strokes hrají svůj vlastní rock. V Angles se vrací zpátky do minulosti, hledají inspiraci v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech. Při to všem vytvořili naprosto nový zvuk pro kapely jako jsou „kytarovky“. Basa a bicí spolu v mnoha písních tvoří strojově přesný beat. Kytary jsou nápadité, rozvinuté a více vyhrané, než v předchozích albech. Celkově jsou skladby složitější a modernější. Zpěv je mnohdy až rockový. Někdy se zase uchyluje k podobě v jaké složil Julian svou sólovku Phrazes for the young (2009). Hned úvodní skladba Angles. „Machu Picchu“ nadchne svým plným, teplým a barevným zvukem, který provádí celou deskou. Zvonivé kytary a příjemný hlas se nesou jako lehký vánek nad proudem vlnící se řeky. Přesto, že je zpěv více potichu, než jindy, je mu dobře rozumět a vše vyzní jak má. Druhá skladba „Under Cover of Darkness“ připomíná nejvíce jejich předchozí tvorbu. Byla vydaná jako singl a je k ní natočen zdařilý videoklip. Třetí skladba „Two Kinds of Happines“ je v duchu rockových sedmdesátých let a Julian se nebojí zařvat to, co chce. Ze skladeb, které stojí za to zmínit tu je ještě určitě „Taken For a Fool“, kterou bychom snad od „Strokes“ ani nečekali. Lehce taneční v rytmu disco s úderným zpěvem. Skladba „Call Me Back“ je krásnou až lehce psychadelickou ukolébavkou s výrazně pronikajícími kytarami, bez bicích. Závěr alba ukončuje příjemná skladba s velmi chytlavým refrénem „Life Is Simple In The Moonlight“, která vám uvízne v hlavě.
Angles možná trochu připomíná Julianovu sólovku. Možná se zdá být neucelenou představou různých členů kapely, ale já věřím, že kdo hledá rozmanitost v jednoduchosti a jednoduchost v rozmanitosti najde to pravé. Kdo je věrným fanouškem kapely The Strokes nemůže pohrdnout nad jejich směrem, kterým se vydali. Pět let byla sice dlouhá doba na novou desku, ale kdo se dočkal může být spokojený jako já, a pokud není, nezbyde mu nic jiného než poslouchat předchozí desky pořád dokola a těšit se na další, na které už pracují. The Strokes se dostávají do světového podvědomí a myslím, že jim to jde až nadmíru dobře. Není kapely, co by hrála jako oni.
